Velmi mnoho menších podniků se řadí mezi tzv. rodinné. Ale šikovná a vzdělaná manželka by mohla pomoci manželovi, případně i manžel manželce, také ve větším podniku třeba jako sekretářka, ekonomka a podobně. Tady však je jasně dáno zákonem, že je zakázáno vzájemné zaměstnávání manželů.
Úvod
Pro někoho je určitě záhadou, že když mohou manželé klidně pracovat vedle sebe na jednom pracovišti v případě, že je zaměstnal někdo jiný, proč není možné, aby to bylo s tím, že jeden z nich je majitelem firmy.
Důvody
Proč je u nás takový zákon, si v mnohém můžeme domyslet sami. Vedle morálních otázek se dokonce uvádí ve vysvětlujících komentářích k zákoníku práce, že by jeden z manželů k výplatě mzdy druhému manželovi používal peníze ze společného jmění. Přitom by ale tyto peníze zůstávaly nadále ve společném jmění. Hlavní důvod je však jiný. Protože podnikání je ekonomicky riziková činnost, v případě krachu by ztráta mohla ohrozit sociální postavení rodiny, protože by oba manželé byly v krizové situaci současně. Určitě je to vysvětlení, které je založeno na možnosti pádu firmy, v případě jejího růstu by právě manželé si mohli společně nejen pomáhat, ale i prospívat finančně.
Řešení
Je však i jiné řešení. Zákaz vzájemného zaměstnávání manželů na straně druhé ale nebrání spoluúčasti manžela jako spolupracující osoby na podnikání druhého manžela. Společnou práci manželů v rodinném podniku předpokládá právě občanský zákoník. Řešením je, že například manžel bude zaměstnán právnickou osobou, to jest určitou společností, kde druhý z manželu může být i statutární orgán, jako je třeba jednatel společnosti s ručením omezením. Platí i to, že druhý z manželů může být dokonce jediným společníkem této společnosti, protože smlouvu (pracovní poměr, dohoda o práci konaná mimo pracovní poměr) se sjednána ne mezi manželi, ale mezi danou společností a jedním z manželů.
